• Čertův kámen
    Muzeum ve Hředlích
    Kamenné řady
    Hrnčírna Mutějovice
    Železniční muzeum
    Naučná stezka Louštín

    Čertův kámen v Toulavé kameře : http://www.toulavakamera.cz/article.asp?id=2277

    ( čerpáno z knihy Strážci hor a pramenů – Otomar Dvořák )

    Vyjeli jsme z Mutějovic na Lhotu pod Džbánem. Silnička stoupá mezi chmelnicemi, a protože už jsme blízko Džbánu, vlastně tohle podivné pohoří ani nevidíme, výrazný geologický zlom odtud vypadá jen jako zvýšený okraj lesa, lemující severní obzor.
    Ale pak zahlédneme vpravo u silnice, v louce poblíž chmelnice něco podivného. Leží tu asi metr vysoký křemencový blok, jehož bloky jsou členěny řadami podélných rýh a plochý vrchol se rozvírá úzkou oválnou mísou. Třpytí se v ní hladina čiré , překvapivě studené vody a na dně této kamenné nádržky se lesknou mince. Hloubku neuvědomělé, a přesto vytrvale přežívající tradice, která nás nutí vhazovat cennosti jako oběti vodním duchům do skalních mis, si můžeme ověřit u každé městské kašny či fontány, ale v případě mutějovického kamene jde ještě o něco navíc.

    Lidé ho zřejmě do dnes požívají jako svatyni, oltář nepojmenovaného boha, neboť kromě mincí jsem tu spatřil i záměrnější symboly : například hvězdu sestavenou ze suchých šípků, nebo dva klacíky, položené přes sebe ve tvaru ležatého kříže.
    Ve vodě plaval i lístek papíru. Písmo na něm už bylo rozpito, ale zřejmě původně obsahoval nějakou prosbu či přání. Je snad mutějovický kámen oltářem novodobých mágu a čarodějnic? Nebo jsou stopy magických úkonů, které nese, jen vyjádřením prostého návratu k dávným tradicím předků, k pokorné úctě před mocnými silami přírody a ke snaze navázat duchovní kontakt s jejich božskou podstatou?

    Jako na zavolanou se objevila jakási paní, přicházející pěšky po silnici od Mutějovic. „ To je Čertův kámen, “ odpověděla na naši otázku. „ Neznám o něm žádnou pověst, ale jako děti jsme si u něj hrávaly.“

    Esoterička Zuzana Svobodová prohlásila, že pociťuje rozpor mezi názvem kamene a jeho působením, které jí připadá vyslovené kladné. Je ovšem pravdou, že lidé se často bojí toho, čemu nerozumí. Snad i církev se snažila spojit tradici pohanského kamene se silami temnot a zlověstným obrazem čerta odradit farníky od jeho uctívání. Připadá mi však podivné, proč tehdy nebyl mutějovický kámen posvěcen křížem a jeho moc vysvětlena nějakou legendou o Panně Marii, jak se v podobných případech často stávalo. Bránilo tomu něco?

    Ano, zůstává zde něco neuchopitelného. Čertův kámen naznačuje a současně skrývá své poselství. Dotýkám se ho prsty, vnímám zrnitou strukturu horniny, „ živočišně “ zaoblené a jemně vyhlazené vrásky, kontrast tepla a chladu…. Zuzana Svobodová se pokusila vstoupit do „ paměti kamene “. „ Sálá z něj život ,“ zapsala si. „ Je to zvláštní, ale první co cítím, je růst života – mateřství. Na tuto meditaci se přímo těším. Vidím kámen jak ční na povrch země mnohem výše než dnes. Je pokrytý květy, mají barvu žlutou a bílou, něco jako kopretiny. Kámen se vyznačuje neobvyklou vlhkostí. Leskne se a je celý nazelenalý. Kolem cítím přítomnost lidských bytostí., ale žádné nevidím. Zírám jen na ten kámen. Je krásný. Probleskuje zde nějaké světlo, asi oheň, nevím. Kolem vládne hluboký klid. Celým tělem se mi rozlévá blahodárné teplo. Mám pocit, jako by tato chvíle neměla nikdy skončit. Vše ale trvá jen několik minut a pak se obraz začíná vytrácet a já se vracím. Vše bylo řečeno.

    Uvědomuji si, že znám takové kameny, které přitahují vlhkost, a když je podobný kámen zabudován třeba do zahradní zídky, vždy hlásí, že bude pršet, nebo že se vzduch sytí vlhkostí. Jiné kameny zůstávají mokré po celý rok, přesto že ostatní kolem jsou suché. Myslím, že zvláštní nazelenalá barva kamena v mé meditaci byly barvou nějakého mechu nebo plísně a že takto v určitých ročních intervalech mutějovický kámen předpovídal znovuzrození života.“
    Zapamatujte si tato slova. Leží v nich klíč k tajemství Džbánu !

    Archeologické nálezy, staré zemědělské nástroje, chmelové známky, zachovalý věžní hodinový stroj, ale i dokumenty z období komunismu jsou k vidění v expozici venkovského muzea ve Hředlích na návsi poblíž kostela Všech Svatých.

    Muzeum otevřené v roce 2005, je především trojrozměrnou kronikou bohaté místní historie od nejstarších časů po současnost.V nevelkém prostoru je shromážděno udivující množství věcí a dokumentů, přibližujících Hředle a jejich minulost z mnoha stran, ať jsou to archeologické doklady o praobyvatelých zdejšího kraje, exponáty představující zdejší tradici chmelařství, dolování uhlí, činnost spolků, významné osobnosti ( zdejšími rodáky jsou básník – samouk František Chládek, jehož předčasné smrti litoval velikán české literatury Jan Neruda jako ztráty našeho písemnictví, nebo významný folklorista Ljuba – Hornof – Karpatějev ), staré pohlednice Hředel a okolí, nebo četné předměty v rudém koutku, panaptiku totality.

    Zpestřením pro děti je zákoutí dobrého skřítka Pericha, pohádkové bytosti hředelských šachet a podzemních štol.

    Otevírací doba muzea – 1. a 3. sobotu v měsíci od 8 – 11,30 hodin.

    Nebo po domluvě na telefonu – 724 148 384 / pan Vitner /

    Veškeré informace o Kounovských kamenných řadách s expozicí najdete zde :Kamenné řady

    Hledáte nevšední a krásnou keramiku ? Pak navštivte hrnčírnu v Mutějovicích. Bližší informace najdete na stránkách hrnčírny : Web hrnčírny Mutějovice

    Areál muzea je umístěn u železniční stanice Lužná u Rakovníka, v nádherné přírodě na okraji křivoklátských lesů. Ve zdejších sbírkách jsou k vidění jak parní lokomotivy různých kategorií a z různých období, tak i historické motorové lokomotivy, motorové vozy či ukázky technických zařízení na železnici. Pravidelně se zde také konají jízdy nostalgických vlaků, díky nimž můžete minulost drah nejen vidět, ale na vlastní kůži zažít. Vydejte se tedy za námi do Lužné a užijte si příjemný den s nádechem dob dávno i nedávno minulých. Další informace najdete na stránkách obce Lužná.

    Mezi Lužnou a Krušovicemi leží zalesněný vrch Louštín ( dříve též Louštýn ), je to výrazný vrch ( 536 m.n.m.), je dominantou luženských lesů s vyhlídkou do kraje, na jeho vrcholu jsou stopy příkopů a náspů. Jsou to zbytky halštatsko – laténského hradiště z doby kolem roku 500 př. n. l. Jméno vrchu je snad odvozeno z německého slova lauern ( číhati ) a také se tu říkalo Na Čihadle.

    Naučná stezka Louštín prochází revírem Lužná. Stezka začíná i končí v lokalitě "Sládkův kříž" za obcí Lužná – nádraží ( od budovy Českých drah po modré turistické značce ). Pěší trasa vede nejprve po modré a červené turistické značce k rozcestníku " U Krušovických vrat ", pak po značce zelené. Celková délka pěší trasy je 5 km. Cyklistická trasa vede převážně po lesních nezpevněných cestách a měří 12,5 km. Obě trasy naučné stezky jsou zakresleny v orientační mapce se základními informacemi na úvodním informačním panelu a rovněž jsou příslušnými symboly vyznačeny v terénu.

    Další informační panely umístěné na trase stezky seznamují návštěvníky s ptactvem okolních lesů u rybníčku " Punčoška ", pak s vodohospodářskými funkcemi lesů, na cyklistické trase jsou navíc poskytnuty informace o obnově přilehlého smrkového porostu. Cestou je možné shlédnout několik typů porostů s různou druhovou skladbou dřevin, hlavní dřeviny jsou na zastávkách stezky představovány rovněž formou informačních tabulek. Pozorní a ohleduplní návštěvníci mohou při svém putování spatřit srnce obecného, prase divoké, daňka skvrnitého, z ptačí říše datla černého, pěnkavu obecnou, sojku obecnou, sýkoru koňadru, sýkoru modřinku a mnoho dalších živočichů.

    Na trase stezky se nacházejí krásná místa pro odpočinek, na vrchu Louštín se při jasném počasí otvírá přenádherný výhled na okolní krajinu. Informační panel v této lokalitě seznamuje s historií a současností luženských lesů.

    Přáním státního podniku Lesy České republiky, lesní správy v Lužné je spokojenost všech návštěvníků, kteří stezku navštíví, ale rovněž tak přání dodržování zásad správného chování v lese, aby se i další návštěvníci těchto míst ocitli v krásném a čistém prostředí.

    Více informací najdete např. zde :Louštín